Access

You are not currently logged in.

Access your personal account or get JSTOR access through your library or other institution:

login

Log in to your personal account or through your institution.

If You Use a Screen Reader

This content is available through Read Online (Free) program, which relies on page scans. Since scans are not currently available to screen readers, please contact JSTOR User Support for access. We'll provide a PDF copy for your screen reader.

Die Kategorie des Genus verbi und der Deagentität im Lateinischen

DRAHOMÍRA TESAŘOVÁ-NOVÁKOVÁ
Listy filologické / Folia philologica
Roč. 111, Čís. 3 (1988), pp. 145-154
Stable URL: http://www.jstor.org/stable/23465417
Page Count: 10
  • Read Online (Free)
  • Subscribe ($19.50)
  • Cite this Item
Since scans are not currently available to screen readers, please contact JSTOR User Support for access. We'll provide a PDF copy for your screen reader.
Die Kategorie des Genus verbi und der Deagentität im Lateinischen
Preview not available

Abstract

Pojetí a obsah kategorie slovesného rodu je i v současné lingvistické literatuře předmětem diskusí a liší se především šíří, s jakou jednotliví autoři přistupují k chápání aktiva a pasíva. Zastánci prvního směru, kteří rozvíjejí myšlenky Brugmannovy (např. A. V. Isačenko, H. Křížková, R. Růžička, dále D. Perlmutter a P. Postal), vidí základní funkci pasíva v povýšení přímého objektu do pozice gramatického podmětu; zastánci druhého směru shodně s názory Meilletovými (B. Havránek, V. Šmilauer, M. Grepl, E. Keenan) považují za základní znak pasívních konstrukcí potlačení agentu, který bud' není vyjádřen vůbec, nebo se objevuje zřídka, zpravidla v předložkovém pádě. První směr vede k zúženému pojetí, protože jako pasívní chápe pouze konstrukce dvojčlenné, ve kterých se stává gramatickým subjektem objekt tranzitivního slovesa; v teoriích druhého směru je obsah pasíva širší. Pro pojetí kategorie slovesného rodu v české lingvistice má zásadní význam práce B. Havránka Genera verbi v slovanských jazycích (I. 1928, II. 1937). Z jeho pokračovatelů došel nejdále M. Greplzavedením gramatické kategorie deagentnosti a vymezením jejích prostředků vyjádření. „Deagentnost“ je pojem nadřazenější pojmu „pasívum“ a označuje jako obecný, invariantní znak konstrukcí „odsunutí agentu z místa gramatického podmětu“. Zahrnuje jednak pasívní konstrukce osobní (tj. dvojčlenné), jednak konstrukce neosobní (jednočlenné), dále konstrukce s gerundivem, s neosobními slovesy a modálními predikativy i tzv. věty se „všeobecným subjektem“. Mezi primárními a derivovanými strukturami existuje však vztah synonymie, třebaže nikoli absolutní, pouze u vět s osobním pasívem a výrazově specifikovaným agentem (tzv. tříčlenné pasívum), které vznikají přímou transformací z aktivních konstrukcí. U „dvoujčlenného pasíva“, ve vazbách pasívního infinitivu s modálním slovesem a u jiných prostředků deagentizace, u nichž je v sekundární konstrukci porušena totožnost predikátu, dochází k modifikaci významu, srov. „quid infirmare potes?“ (schopnost) × „quid infirmari potest?“ (možnost); „domum relinquere debeo“ × „domus mihi relinquenda est“.

Page Thumbnails

  • Thumbnail: Page 
145
    145
  • Thumbnail: Page 
146
    146
  • Thumbnail: Page 
147
    147
  • Thumbnail: Page 
148
    148
  • Thumbnail: Page 
149
    149
  • Thumbnail: Page 
150
    150
  • Thumbnail: Page 
151
    151
  • Thumbnail: Page 
152
    152
  • Thumbnail: Page 
153
    153
  • Thumbnail: Page 
154
    154